Josef Feiferlík
Narozen 28. 4. 1945.
Největší úspěchy: řeckořímský zápas – 3x mistr ČSR, 3x medailové umístění na MČSR, juniorský mistr ČSR.
Národní házená: 2x třetímísto v první lize s Červeným Hrádkem.
Bývalé kluby (nár. házená): Spartak, Lokomotiva, Bolevec, Červený Hrádek, Záluží. Bývalé kluby (zápas): Spartak, Lokomotiva. 

Uměl to i v řeckořímském zápase, ve kterém sbíral medaile jako na běžícím pásu.

První kroky ušel sportovní světoběžník, kterému přezdívají brambor, na „husím plácku" v Plzni.

„Denně jsem chodil běhat i na tréninky. Často jsem přebíhal rovnou z brány na řeckořímský zápas. Jsem typ, co neumí prohrávat," předesílá Feiferlík.

V dorosteneckém věku se prosadil do svatyně mužského A-týmu národních házenkářů Spartaku Plzeň.

„V té době hrál za Spartak Pech nebo Žorna," vzpomíná nestárnoucí nestor.

Ze Spartaku se nuceně přesunul na Lokomotivu. „Spartak v té době zrušili, polovina týmu šla do Nýřan, druhá na Lokomotivu," vysvětluje Josef Feiferlík.

S týmem Lokomotivy opanoval druhou ligu.

V té době už ale volala povinná vojenská služba.

„Vyrazil jsem do Dukly Hodonín. V té době jsem už dělal zápas," říká Feiferlík.

Po návratu z Moravy do Čech jej lanařili národní házenkáři Dukly Příbram, ale Feiferlík preferoval řeckořímský zápas.

„Byl jsem juniorský mistr republiky, tak jsem se dostal do Dukly Plzeň," glosuje.

Další štace byly Lokomotiva a Litoměřice.

„Tehdy jsme vyhráli druhou ligy a postoupili. Do Litoměřic jsme byli přesunuti z Hodonína v rámci vojenské služby společně s Pláničkou," říká Feiferlík.

Že je skloubit dva sporty nemožné?

Josef Feiferlík to dokázal. „Ozval se mi Véna Kop a já nastoupil do branky prvoligového Bolevce, chytat národní házenou," usmívá se matador.

V mužstvu ze severního předměstí Plzně kryl záda Josefu Grošlákovi, jednomu z nejlepších gólmanů ve své 
době.
Jenže tým se rozpadl a sportovní nadšenec si musel hledat nové angažmá.

„Chtěly mě Nýřany i Újezd, ale nakonec mě Smolík přetáhl do Červeného Hrádku," líčí 70letý gólman a zápasník v jedné osobě.

A v prvoligovém celku dosáhl na životní úspěchy v národní házené – dvakrát si po zásluze mohl pověsit na krk medaili.

„Jako jediní jsme dokázali porážet Přeštice, které byly v té době suverénní. V Hrádku válel výtečný Jirka Šmolík," vrací se zpět Feiferlík.

V té době mu bylo kolem pětatřiceti let. Osud ale chtěl, aby se vrátil znovu do Bolevce, do druhé ligy.

„Odsud jsem již přestoupil do Záluží, to mi bylo kolem 50 let. Se Sokolem jsme se probojovali až do kvalifikace o první ligu," vyzdvihuje úspěch Josef Feiferlík.

Když dojde řeč na kvalifikaci, jen se ušklíbne. „Postoupila tehdy Stará Ves a Litvínov, nás potopili rozhodčí. V prvním zápase vyloučili mě a Melku, podobně tomu bylo se Starou Vsí. Oba zápasy jsme prohráli nejtěsnějším rozdílem," zlobí se Feiferlík.

Nezdar jakoby Sokol Záluží rozložil a začal strmý pád do nižších soutěží. „Ten skončil až v krajském přeboru. Klukům jsem na stará kolena pomohl zpět do druhé ligy, kde se Záluží v současnosti pohybuje kolem šestého, sedmého místa," vypočítává Feiferlík.

Jak o sobě sám říká, sport je celý jeho život. Neumí a nechce prohrávat, což neustále dokazoval.

Za Záluží naskočil naposled v sezoně 2008/2009, tedy v 65 letech. Úctyhodný výkon …

„Letos je mi sedmdesát a pořád mám chuť chytat," směje se nestor.