Za odvysílání v ČT si menší sporty musí platit

Veřejnoprávní televize by měla sloužit i okrajovým sportům, často to ale nemají zadarmo.

Sportovní vysílání České televize představuje do jisté míry paradox. Na jedné straně veřejnoprávní televize za vysílací práva na vrcholné sportovní akce tuzemské (fotbalovou či hokejovou extraligu) i zahraniční (letos mistrovství světa v hokeji, fotbalové Euro či letní olympiádu v Riu de Janeiro) vydává vysoké, nezřídkastamilionové částky a ještě se o ně přitom přetahuje s komerčními stanicemi (pro férovost dodejme, že zákon předepisuje, že velké sportovní události jako olympiáda Česká televize vysílat musí, živě, na nekódovaných, volně přístupných stanicích). Na straně druhé ale České televizi na vysílání ze svého příspívají sportovní asociace malých sportovních klubů, disponující nepoměrně nižším rozpočtem než organizátoři zmíněných obřích akcí. Pokud totiž chtějí vidět ve vysílání ČT Sport také „svá“ utkání, nemají často jinou možnost.

Objevují se tak hlasy, že vysílání míň populárních a ne tak široce atraktivních sportů by mělo patřit k nezištným posláním veřejnoprávní televize. „Současný systém-nesystém jde proti smyslu veřejnoprávní televize. U komerčních televizí rozhoduje o nasazení jednotlivých sportů jejich sledovanost, ale u veřejnoprávního vysílání by měla rozhodovat jiná kritéria. Nikdo asi bohužel neví, zda by měla víc bavit, či informovat, panuje trochu záludný názor, že by měla dělat všechno, a to nejde. Jediným řešením je vyvíjet společenský tlak, aby se jasněji definovala úloha veřejnoprávní televize. A pokud je součástí této úlohy podporovat sport jako společensky užitečnou aktivitu, pak ať jej podporuje jako takový, včetně malých sportů. Protože jde o sportování veřejnosti,“ míní člen mediální a marketingové komiseČeské rugbyové unie Martin Charvát, jinak kreativní ředitel komunikační agentury Konektor.

Platí ragby, basketbal i florbal

Martin Charvát

Charvát je i konkrétní. „Abychom dostali do vysílání ČT Sport za ragby utkání reprezentace nebo významný ligový zápas, musíme zaplatit kolem 40.000 korun. Probíhá to tak, že s vedením České televize domlouváme odvysílání utkání, a pokud zjistí, že na to mají ve vysílání prostor, požádají o sponzorský příspěvek 35.000 plus daň. Součástí jejich nabídky je ale to, že nám poskytnou reklamní čas za zvýhodněnou cenu, pokud si sami seženeme k přenosu nějaké sponzory či zadavatele reklamy. Těm ho můžeme nabídnout za komerční cenu, a získat tak nějakou část investice nazpět,“ popsal Médiáři systém České televize Charvát.

V ČT Sport navíc běží pravidelné magazíny Total ragby o světovém dění v tomto sportu a České ragby o situaci na domácí scéně. Oba dohromady stojí unii podle Charváta 370.000 Kč ročně, přičemž v této ceně je zahrnut jak podíl České rugbyové unie na výrobě, tak i odvysílání. „Platí to Česká rugbyová unie, nikoli televize.“

Pavel Stara

Podobně to někdy bývá s košíkovou. „Vím, že ČT Sport má několik obchodních modelů, včetně platby za vysílání přenosu. Pokud jej nezaplatí reklamní partneři konkrétních sportů. Existují i platby za další nadstandardní služby a podobně,“ sděluje Pavel Stara, předseda představenstva basketbalového klubu BK Pardubice. Český basketbal má podle něj s Českou televizí smlouvu o vysílání jak nejvyšších soutěží mužů a žen, tak reprezentací či speciálního pořadu. V současnosti je pro basket vyhraněno okno ve vysílání vždy v pondělí od 18.00 a 20.00, kdy se v pravidelném bloku obměňují zápasy basketbalu, volejbalu a florbalu. „Další přenosy jsou nárazové, podle momentálních možností ČT Sport. Je garantovaný minimální objem přenosů, obchodní podmínky uzavřené smlouvy jsou na vzájemném plnění smluvních stran,“ popisuje Stara.

I florbal, který je dnes v Česku za fotbalem a hokejem zřejmě třetím nejmasovějším sportem, si připlácí. „Máme na televizi významné nároky, jak chceme mít přenosy koncipovány, od počtu kamer přes grafiku až po zapojení sociálních sítí. Vše ošetřují dlouhodobé smlouvy, na jejichž základě hradíme menšinové náklady,“ přiblížil Médiáři prezident České florbalové unie Filip Šuman. Smlouvy jsou roční a týkají se určitého počtu přenosů, v televizi se objeví přes 30 florbalových utkání ročně včetně mezinárodních. Také v případě florbalu se mluví o možnosti vyjednat si vysílání sponzorských vzkazů partnerů za zvýhodněnou cenu. Stejně tak ale platí, že i florbal si na vysílání svých utkání přispívá.

„Na praxi placení za vysílací čas České televize se lze dívat dvěma různými pohledy. Z pohledu statutu České televize by člověk asi očekával, že veřejnoprávní služba to udělá zadarmo. Druhý pohled ale je, že rozpočet České televize je omezený. Produkce něco stojí, pro různé sporty je do jisté míry unikátní – jde o nároky na snímání hry, know-how komentátorů a podobně -, ČT tak nemůže utáhnout všechny sporty. Proto vznikl model ‚zaplaťte si, my to zprodukujeme a vy navíc dostanete ještě reklamní prostor, který si vytěžíte směrem ke svým vlastním partnerům‘. Za mě férový model. Moc českých sportů a soutěží, které by si mohly diktovat podmínky a svá práva prodat, není,“ hájí současný systém sportovní marketér Tomáš Janča, majitel sportovní marketingové agentury 2Score a zakladatel webu Sportbiz.cz.

„Není menšinových sportů“ 

„Aby mohl být program ČT Sport co nejkvalitnější, získává dílčí část výrobních prostředků z obchodní činnosti ČT, která probíhá v souladu s platnou legislativou a rozhodně se neřídí tím, zda jde o sport menšinový, většinový či jinak definovaný,“ reaguje mluvčí České televize Alžběta Plívová. Podle ní vyrobí ČT ročně přes 4.000 hodin sportovních přenosů či záznamů, přičemž naprostá většina (zhruba 95 %) vzniká v její výhradní výrobě. „V roce 2014 investovala Česká televize v podobě externích nákladů do této výroby 523.565.000 korun,“ uvádí Plívová. 

Výroční zpráva o hospodaření ČT za rok 2014 – zatím nejčerstvější ze schválených – konstatuje, že bez sponzoringu a product placementu by se řada sportovních utkání do vysílání ČT Sport vůbec nedostala. „Sponzorování pořadů a product placement má vysoký význam především pro program ČT Sport, kde může být díky těmto dodatečným příjmům vyrobeno a odvysíláno mnoho hodin přímých přenosů a záznamů ze sportovních akcí, které by se jinak na televizní obrazovku vůbec nedostaly. Díky možnosti sponzorování pořadů může program ČT Sport získávat další televizní práva k akcím s českou stopou ve světě sportu, a aktuálně tak reagovat na sportovní dění,“ píše se v této zprávě doslova. Příjmy celé České televize z obchodní činnosti, konkrétně ze sponzoringu a product placementu, pak podle výroční zprávy v roce 2014 činily 297.762.000 Kč.

Velké versus malé sporty

Je pochopitelné, že čím atraktivnější je určitý druh sportu pro širokou veřejnost, tím sledovanější je jeho vysílání a tím zajímavějším artiklem pro televizní stanice se stává. Jeho popularitu přitom ovlivňují dva základní faktory. Zaprvé to, kolik lidí se mu alespoň rekreační formou aktivně věnuje, tedy jak široká je jeho veřejná hráčská základna. S tím pak souvisí druhý faktor, a sice kolik má daný sport potenciálních fanoušků. Ta se dá odvodit právě od počtu aktivně sportujících, neboť každý hráč na sebe nabaluje další pozornost minimálně v podobě členů své rodiny a svých přátel. Sporty tak lze podle atraktivity pro vysílání rozdělit do několika různých kategorií. 

První dvě místa v Česku tradičně obsazují fotbal a lední hokej. Za ně se v posledních letech propracoval právě florbal, kolektivní halový sport, který působí jako jejich „kříženec“: také se hraje s hokejkou, ale bez bruslí, běhá se a namísto puku je proháněn děravý plastový míček. Za svou popularitu florbal vděčí především tomu, že se hodně hraje ve školách, čímž získal právě onu důležitou širokou členskou základnu.

Následují sporty, které jsou populární ve světě, v Česku mají stabilní základnu, a navíc občas jejich popularita vzroste díky individuálním úspěchům konkrétních družstev či sportovců. To je například basketbal, tenis či v poslední době biatlon. „Kolektivní sporty to mají těžší v tom, že individuální sport může proslavit jedna výrazná osobnost, příkladem je Martina Sáblíková, která udělala pro české rychlobruslení nesmírně moc. V kolektivním sportu ale ani výrazný hráč často nevstoupí do obecného povědomí. Házenkář Filip Jícha je v házené světovou hvězdou, je nejlepší hráč světa roku 2010, ale házená zůstává co do popularity středním sportem,“ říká Charvát.

Mistrovství světa v biatlonu 2016, které probíhalo od 3. do 13. března 2016, patřilo mezi sportovní události, o něž je zájem. Foto: Radek Petrášek, ČTK

Potenciál daného sportu je daný počtem aktivně sportujících, od nichž se dále odvíjí fanouškovská základna generující případnou sledovanost. Ragby, které z tohoto hlediska patří v Česku spíš mezi „malé“ sporty (počet aktivních sportovců včetně dětí se pohybuje podle různých odhadů kolem 5.000), má podle marketéra Charváta stále výhodu, že jde o globálně populární sport. „Česká televize začala přebírat zápasy ragby zhruba před dvanácti lety, když i tady začalo být propagováno mistrovství světa. Na to pak zareagovala Nova, která začala kupovat přenosy Poháru šesti národů [sportovní utkání v ragby, kterého se účastní družstva ze šesti evropských území – Anglie, Skotska, Walesu, Irska, Francie a Itálie – pozn. red.]. Malé sporty, co nejsou propagovány ve světě, to mají ještě těžší,“ říká Charvát. Sportovní svazy podle něj musí zvažovat, zda je lepší investovat peníze například do výjezdu prezentace do zahraničí, nebo do televizního přenosu.

Ragby patří mezi sporty globálně populární, ale v Česku menšinové. Foto Česká rugbyová unie

„Český basketbal si nemůže stěžovat v kontextu ostatních sportů, že by na tom byl bídně. Obecně však lze říci, že nemá odpovídající pozornost vůči své tradici, historii i současnosti. Zaslouží si větší prostor, je to olympijský sport, ženy mají v poslední dekádě mezinárodní úspěchy, účast na dvou olympiádách, navíc je to celosvětový sport, tradiční a čistý. Muži se prosazují na mistrovství Evropy, nyní bojují účast na olympiádě v kvalifikaci. Jsou zde dvě výrazné osobnosti evropského formátu Jan Veselý a Tomáš Satoranský, hrající v dominantních klubech Evropy. Nerozumím tomu, proč nejsou pravidelně výsledky ve sportovních zprávách večer v den ligového kola, jako elementární servis pro sportovního fanouška,“ konstatuje Pavel Stara.

Současný formát vysílání by podle něj mohl doznat v některých věcech změn. „Basketbalové lize vrcholí playoff v době konání mistrovství světa v hokeji. Proč utkání basketbalové české ligy ustupují zápasům na hokejovém mistrovství světa bez českého národního týmu? Rozumím tomu, že je koupený celý balík vysílacích práv, ovšem ať tato utkání živě vysílá internetový kanál ČT Sport a na obrazovce ať běží playoff basketbalové ligy. Jak chceme vychovat českého sportovního fanouška, když mu nenabídneme vrchol dlouhodobé české soutěže? To není kritika hokeje, ale současného nastavení formátu vysílání, kdy velký balík přes své silné reklamní agentury mají dominantní sporty,“ prohlašuje Stara.

Na komerčních stanicích a internetu

Jaké další cesty zbývají domácím „menším“ sportům kromě sportovního vysílání České televize? V oblasti celoplošného vysílání jde zejména o stanici Nova Sport 1, která má navíc kabelovou mladší sestru Nova Sport 2. Podle vedoucího sportovního programu skupiny Nova Dušana Mendela ale měla dřív Nova Sport zastoupení domácího sportu větší, vysílala například hokejovou či fotbalovou ligu. „Dnes se zaměřujeme především na zahraniční obsah jako NHL, NBA, Wimbledon, Evropskou ligu, FA Cup nebo Moto GP. Domácí sporty jsou zastoupeny především v rámci magazínů Rychlá kola, Evropské trucky, Element, Czech PGA Tour čiBílý svět. Každý týden nabízíme přímé přenosy z basketbalové VTB ligy, kde hraje nejlepší český tým Nymburk. Pak také podporujeme menší sporty, živě jsme vysílali finále Prague Badminton Open nebo mistrovství Česka ve squashi. Také živě nabízíme některé domácí galavečery boxu a bojových umění. A z domova vysíláme také přímé přenosy z Velké ceny Brna Moto GP nebo české zápasy v rámci fotbalové Evropské ligy, loni to byla domácí utkání Plzně, Sparty a Liberce,“ sdělil Mendel, podle nějž bude Nova Sport letos vysílat „domácí obsah“ v podobném rozsahu jako loni, ale hledá i další možnosti. „Například v srpnu budeme dávat jediný český turnaj Evropské golfové tour Czech Masters,“ říká Mendel.

Ženský basketbal. Foto: TVCom.cz

Stále většího významu ale nabývá internet, kde stojí za zmínku třeba internetový sportovní televizní portál TVcom.cz, jehož provozovatelem je Sport Invest Marketing. TVCom.cz, který vznikl v roce 2007, se zaměřuje především na online přenosy sportovních utkání, přičemž se jeho prostřednictvím může prezentovat jakýkoli bez ohledu na výkonnostní úroveň. V současnosti spolupracuje s většinou sportovních svazů v Česku (basketbal, fotbal, volejbal, florbal, házená, aerobik, nohejbal, judo a dalšími). Záběr této internetové televize se zatím stále rozšiřuje. Například v roce 2014 začala vysílat přímé přenosy z nižších soutěží českého fotbalu (kompletní třetí ligu, divize a jedenáct krajských přeborů) v rámci projektu Regionální fotbal-live, který zastřešila společnost Public Football. V témže roce ji na reklamním trhu začal zastupovat prodejce reklamního času v českých rádiích Regie Radio Music.

Podle odborníka Janči směřuje vývoj právě k tomu, aby sportovní subjekty cíleně rozvíjely své vlastní kanály, kterými budou dostávat svůj obsah k fanouškům: „To je třeba cesta, kterou se u nás vydal florbal a postupně se přidávají také jiné sporty.“